Aktuálně se nejen česká ekonomika nachází ve vypjaté situaci. Spousta lidí se obává vysoké inflace a v médiích se mluví o krizi. Jak to vnímáte vy? Cítíte, že je na vás jako na ekonoma vyvíjen určitý tlak?

Od ekonomů se očekává, že budou něco přesně predikovat. Nesprávně, byť možná z části si za to ekonomové mohou sami. Lidé se mě nyní často ptají, jaká bude přesně inflace na konci roku nebo za rok. To je asi podobné, jako byste se zeptala lékaře, jakou tělesnou teplotu bude mít jeho pacient za pár dní, když dnes má vážné zdravotní potíže a je právě operován. Naše ekonomické „tělo“ se nyní nachází pod palbou řady vnějších vlivů, má nahromaděné potíže z minula, není v nejlepší kondici a čeká ho složitý zákrok. Víme, co může jeho teplotu zvyšovat a snižovat, máme na to léky, ale konečné číslo vám nikdo neřekne. 

Ale kdybyste měl přece jen říct, zda jsme nyní s výší inflace na vrcholu, nebo dál poroste?  

Dnes víme, že nemalá část současné inflace pochází z domácí ekonomiky. Zbylá část má sice tzv. nabídkový charakter, je dovezená, ale aby z tohoto impulsu vznikla inflace, je nutné opět poptávková část ekonomiky. Pokud bude Česká národní banka a vláda dostatečně reagovat, dokáže domácí tlaky snížit. V opačném případě bude inflace vysoká dlouhou dobu. U vnějších impulsů ale nedokážeme moc predikovat. Nevíme, jak se bude vyvíjet válka na Ukrajině, jak moc se změní energetická politika v rámci EU a podobně.  

Aktuálně to vypadá, že inflace dosáhla svého vrcholu, meziměsíční hodnoty inflace klesají neboli dynamika inflace se snižuje. Meziroční a průměrná data ale porostou. A především jsem přesvědčený, že tu s námi bude vyšší inflace delší dobu.  

Dá se podle vás říct, že se česká ekonomika nachází v krizi?  

Já bych aktuální situaci nazval spíše jako klid před bouří. Pojem krize se v médiích používá jako strašák, záleží ale na každém, co si pod ní představí. Primárně lidé chápou krizi ke své osobě v situaci, kdy se jim nezvyšuje, nebo klesá, mzda a hrozí, že přijdou o práci. Ten první případ dnes už nastává, kupní síla mezd se letos výrazně propadne. Na druhou stranu míra nezaměstnanosti je extrémně nízká a nabídek práce je v mnoha odvětvích stále dostatek. I proto si myslím, že plnou tíži krize ještě stále nepociťujeme. Jiná situace nastane na podzim v souvislosti s energiemi. Pomyslný náklad vláda zatím pouze uměle odlehčuje a samotný problém neřeší. 

Měla by podle vás vláda reagovat víc?  

My všichni si musíme uvědomit, že je to vždy něco za něco. Já si myslím, že vysoká inflace je jedním z vůbec nejnebezpečnějších jevů v ekonomice a její snižování by mělo být prioritou pro hospodářskou politiku. Neuvážené rozdávání peněz ji akorát dále zvyšuje. Bohužel to musí chvíli „bolet“, bez toho inflaci zkrátka nikdy nesnížíme a budeme problémy jen dále oddalovat. 

Inflace snižuje hodnotu našich peněz. Říká se, že se s ní dá bojovat skrze investování. Pokud je ale dnes (v červenci) přes 17 procent a investiční produkty takto vysoké roční zhodnocení nenabízí, dá se nad ní stále ještě vyhrát?  

Pozor. To je údaj o meziroční inflaci v jednom měsíci. Chcete-li porovnat roční zhodnocení, podívejte se na inflaci za poslední rok. Ta byla v červenci přes 10 %. Zadruhé se dívejme na celý investiční horizont. Pokud nepatříte mezi spekulanty, vydáváte se cestou delšího investičního horizontu v řádu několika let. To znamená, že by vás mělo zajímat celkové zhodnocení investice a chování daného aktiva v daném horizontu. V rámci něj se dívejte na inflaci, nikoliv na tu aktuální.  

„Investiční produkty nelze vybírat pouze podle úroku, primárně by nás mělo zajímat podkladové aktivum.“  

Dokážete pro lepší představu uvést příklad?  

Pokud se podíváte například na dlouhodobé zhodnocení fondu CREIF, zjistíte, že se pohybuje okolo 5 %. V České republice máme dlouhodobou inflaci málo nad 2 %. To znamená, že vám investice inflaci pokryje, a navíc poskytne reálný výnos. Pokud máte dobře nastavenou strategii, výkyv vás nemusí nijak extrémně trápit. Tento rok bude nemovitostní fond CREIF sice reálně ztrácet, ale v předešlých letech byl reálný výnos kladný a s uklidněním inflace tomu tak bude i v budoucnu. 

Často dostávám v této souvislosti dotaz, proč se nezvýší rychle výnos, proč nereaguje na rostoucí inflaci. Právě v tom tkví ale výhoda podílových fondů. Jsou mnohem stabilnější než akcie, nedochází zde k výrazným výkyvům na jednu, ale ani na druhou stranu. To znamená, že sice nenabízí extrémně vysoké zhodnocení, není zde vývoj výnosu tak dynamický, ale naopak se jako investor také nemusíte obávat velkého propadu. 

Takže mám investici vybírat podle toho, aby mi dokázala pokrýt dlouhodobou inflaci?  

Spíše než na čísla, doporučuji se prvně dívat na investiční produkt jako takový – jaký je, jak moc mu věřím, zda má nějakou historii a podobně. Musím s ním být ztotožněný, vědět, jak přistupuji k riziku a co od investice očekávám. Podobu podkladového aktiva považuji za základ a samotný výnos jako následnou věc. 

Pozorujete, že aktuální vysoká inflace přivádí více investorů, kteří před ní chtějí své peníze ochránit?  

Ano. Vysoká inflace rozhýbala v Česku stojaté investiční vody. Lidé dnes už chápou, že nestačí pouze spořit, ale je potřeba peníze i investovat. Má to však i svou negativní stránku. Valící se vlna informací mediálním prostorem s sebou strhává prvoinvestory, kteří mají přesně ten pocit, že musí najít investici, která jim teď pokryje aktuální inflaci. Dělají pak ale zbrklá rozhodnutí a pouštějí se do vysokého rizika bez rozmyslu. Dnešní mimořádnou inflaci krátkodobě pokryjí stěží konzervativní instrumenty, musíte více spekulovat. Proto znovu opakuji, že je potřeba se na věci dívat z dlouhodobějšího hlediska a k investicím přistupovat zodpovědně, ve vztahu k tomu, do jakého rizika jsem ochoten jít. 

Jaké produkty doporučujete vy?  

Nelze dát obecné doporučení platné pro všechny, protože každému vyhovuje něco jiného. Všichni bychom chtěli vysoký výnos, mít peníze velmi likvidní a nést nulové riziko. Bohužel nic takového neexistuje. Já proto doporučuji lidem, aby se především seznámili s investičním produktem a vybrali si takový, kterému důvěřují, vypovídá jejich naturelu, investičnímu horizontu a potřebám. 

Za důležitou považuji i diverzifikaci investic. Investiční portfolio by mělo tvořit pomyslnou pyramidu, která stojí na pevných základech v podobě málo rizikových a konzervativních investic, kam se řadí například nemovitostní fondy, jako je CREIF. Na trhu najdete máloco tak konzervativního, o čem ostatně svědčí i to, že tento produkt má oblibu u municipalit a subjektů pracujících s cizími prostředky. A až na pevnou základnu můžeme v případě volných prostředků stavět další patra. Záleží pak na každém z nás, do jak vysoké pyramidy se pustíme, jak moc jsme nakloněni riziku.